Ahoj Honzo, moc hezký čtení. Já Košice absolvoval v letech 79-83 a na buzeraci si nevzpomínám. Ovšem komických příhod mám spoustu. Jeden příklad. Kolega (budoucí plukovník) nemohl najít přísně tajná skripta (letová příručka MIG-21). Byl svolán nástup celého ročníku a náčelník fakulty začal proslov slovy: "Když v pohádce drak ukradne princeznu, je království černým suknem potažené. I naše fakulta je černým suknem potažená, protože nezodpovědný student ztratil přísně tajná skripta o bojovém použití naší moderní letecké techniky, kterých by se mohl zmocnit náš úkladný nepřítel. My tuto ostudu odčiníme tím, že přísně tajná skripta najdeme i kdybychom museli zbourat svobodárnu!" Co se týká létání, tak po škole jsem v Piešťanech za 4 roky na L-410 nalétal 1200 h.
Dík za Bechyni, škoda nepoznal jste mého otce, dolétal z politických důvodů v sedmdesátým.
Opravdu moc pěkné čtení. Autor zaslouží velkou pochvalu. A aby bylo vidět, že i v dnešní době GPS, mobilů a co já vím čeho ještě, může být pole aspoň trochu dobrodružství, přidám taky svou trošku do mlýna: Na dobře rozletěném přeletu s vosičkou mi došel vítr a dopadl jsem do pole. Byla to pastvina v celkem strmém svahu, ale byl jsem za ni docela rád, protože to bylo asi jediné schůdné pole v širokém okolí. Vydal jsem se najít nějaké lidia zjistit, kde vlastně jsem, ale to se ukázalo být docela problém, protože pastvina byla po celém obvodu obehnána asi 2m vysokým plotem bohatě vypleteným ostnatým drátem. Radši jsem si nepředstavoval, jaké asi zvíře potřebuje tak mohutnou ohradu. (nakonec tam naštěstí byly jenom ovce). Plot se mi podařilo překonat po převislých větvích na kraji lesa za cenu natržení kalhot a nohy. Podél plotu jsem došel do vesnice, kde první, na co jsem narazil byla autobusová zastávka pražské MHD. To mě trochu vylekalo, říkal jsem si, co jsem asi všecko narušil (podle záznamu z loggeru se nakonec ukázalo, že nic), ale aspoň jsem zjistil, že sedím u vesnice Čím. Zavolal jsem na letiště, ať vyrazí a vydal se řešit další problém: Jak se na tu zpropadenou pastvinu dostat s transportním vozíkem? Po další delší procházce kolem plotu se mi podařilo najít vrata, zamčená mohutným řetězem. Vedle stál srub asi jako z divokého západu. Zvoním, klepu, nic. Všude ale bylo otevřeno, tak jsem šel dál, ve snaze najít někoho, kdo by měl od těch vrat klíče. Vlezl jsem až do ložnice, ale nikde nikdo. Tak jsem šel radši pryč, aby mi ještě někdo nedal po hlavě, v domění, že jsem zloděj. Čekání na kolegy se poněkud protáhlo, protože 2 z nich vzali i své přítelkyně a pojali cestu velmi vlastivědně. (dámy se ujaly navigace) Dorazili proto okolo půl 11 v noci. Ve srubu už se naštěstí podařilo najít nějaké obyvatele, kteří nás vpustili do ohrady. Vosičku jsme ve svitu auta a baterek měli složenou celkem rychle, přece jen to jde výrazně snáze než u blaníka. Po delších navigačních dohadech (Přece nepojedeme přes Prahu!) jsme vyrazili směrem k domovu. Po rušném dni jsem na zadním sedadle usnul, z následující cesty si proto vybavuji pouze střípky: Couvání a otáčení přívěsu ve slepé ulici tuším v Poříčí nad Sázavou, Barrandovský most a D1 u Průhonic. Definitivně mě probralo až když jsme někde u Trhového Štěpánova bouchli kolo u přívěsu. Jeho výměna, kdy se přívěs na celkem nestabilním heveru mocně kýval v náporech větru od projíždějících kamionů byla také celkem zážitek. Další cesta už proběhla bez příhod, pouze při odbočení ze silnice na domovské letiště jsme ještě srazili mladého zajíčka, kterého jsme následující den upekli. Dorazili jsme cca ve 4:30.
Sloužil jsem v Bechyni 1974 - 76 a žádná vojenská buzerace nebyla, suprová a pohodová vojna.
"www.gonzoaviation.com - stránka je dočasne odstavená"
tak to byli piloti :-)
V průměru 100 hodin ročně, ne 1000. Nevím, jaký je roční nálet teď, ale v devadesátých letech klesal až ke dvaceti hodinám ročně. To nestačilo ani na udržení praxe.
1000 hodin za rok? slušný. Zajímalo by mě kolik je průměrný roční nálet za posledních pět let
Můj otec nalétal za 24 let na S 199, MiG 15, 19, 21, 2400 hodin.
Celkem 25 záznamů
Ahoj Láďo, nic proti Košicím. Psal jsem, jak jsem to cítil já v té době. Pak jsem potkal v životě spoustu absolventů a všichni spokojení. Kdybych to tenkrát podepsal, mohl jsem už za pár stovek nalétaných hodin válet se v důchodu. Takhle, jako civil s 3000 hodinami v 1- 5 metrech s přetíženým Čmeldou a dalšími tisíckami v dopravní mašině, se musím plácat v Indonesii a čekat na důchod další roky :-) :-).