Junkers F13

První poválečný Junkers, od začátku koncipovaný jako dopravní nebo služební, zalétaný v roce 1919. Navazoval na předchozí J12, který byl spíše modifikací bitevního J10 vybavenou kabinou pro cestující. Je všeobecně považovaný za první moderní dopravní letoun na světě. Byl to celokovový samonosný dolnoplošník s uzavřenou kabinou pro cestující, se sedadly vybavenými bezpečnostními pásy. Měl samozřejmě dobový pevný podvozek, byl potažen duralovým vlnitým plechem, měl pevnou dřevěnou vrtuli a mohl být poháněný různými motory, nejčastěji verzemi Mercedes DIII, BMW nebo Junkers o výkonu 160-230 koňských sil (119-172 kW). Byl koncipován pro 6 osob. Zadní kabina vybavená vstupními dveřmi pojala 4 cestující (případně 2 cestující a stůl v některých služebních verzích). V přední kabině seděli 2 piloti, případně vlevo pilot a vedle něj pátý cestující. Pilotní kabina nebyla zasklená, pouze vybavená malými větrnými štítky. Letoun tedy neměl problém s výhledem ani s odledováním čelního skla. V Německu a v Sovětském svazu bylo do roku 1929 vyrobeno celkem 322 letounů. 20 kusů bylo zabaveno jako válečné reparace a předáno Velké Británii (6 kusů), Belgii (2), Itálii (5) a Francii (7). Vystavený originál (pravděpodobně výr. č. 609), poháněný motorem BMW IIIa o 180 koňských silách (134 kW), je právě jedním ze zabavených francouzských exemplářů. Nenese žádnou registraci.