...ale vidím, že práškař je často taky kazišuk ! :-)
No jasně, v létajícím stroji, sám nebo s chlapem, tož to se dá tomu dole akorát závidět! :-D Zvláště v mladém věku... ;-) :-D
Karel: no nevím, jestli se tenhle život má závidět - věčně pryč od rodiny, zničené zdraví a teď ke konci ztráta všech iluzí. Ano, lítání dává hodně, ale taky hodně bere
Pete: autor se už cítí na devadesát, k dnešku se dostane, už je to skoro napsáno, momentálně funguje nefunguje v Indonesii a když nefunguje, tak píše
Starý práškař jistě zase tak starý není, co dělá teď? Dostane se k dnešku ve svých pamětech? Pište pane dál a víc, už jsem jednou psal, že jsou vače články návykové... Díky za ně.
Závidět se nemá,ale takový to život ano.Nechce autor napsat knížku?Dík a těším se na další díl.Karel
Také vzpomínám na na 80 léta v Liberci. SlovAir měl venku plno Čmeláků, občas nějaká Andula, nebo Brygadýr, paráda. Tenkrát pamatuji ještě nehodu AN-2 OK-JIK na Smědavě. Po letech mi nedávno donesl kolega pár fotek z demontáže základních agregátů přímo na kopci. Co Čmeláků práškovalo brambory a okolní hektary. Jeden čas přiletěla parta Dromadérů a přáškovaly se Jizerky.Aeroklub téměř každý víkend létal na výsadku s naší milovanou AN-2 OK-WHB, která měla spodní křídla nabarvená výraznou vínovo-červenou barvou. To byla klasika. Co jsme se nadělali blbostí na letišti v Liberci. Jako Ostašovák jsem to měl za rohem. Po revoluci šlo pozvolna všechno do háje včetně SlovAiru. Všechno vymyzelo a dnes je na letišti minimální provoz. Město se ještě chtělo letiště zbavit a na onom místě měla probíhat stavba rodinných domků a měla se tak ukončit éra letiště v Liberci. Zatím se létá, ale co bude dál ?
S tady takovim vypravenim je vždy den krasnejši. Dekuji za 8. dil,a zas s radosti cekam dalši.
Tak my hubenější byli, to nemohu říct! ;) Ale z dnešního pohledu: stačila stovka v lednu na známku a pak pobíhat po letišti s krumpáčem nebo se sbíječkou v ruce strávit dva dny rozebíráním haly na letišti v Hradčanech a pak si mohl člověk zalítat. Dnes pakárna není, ale lítá jen ten s penězma.
Ale co jsem hlavně měl na mysli s tím vzpomínáním - byla to doba, kdy AK Liberec byl krajským AK a tudíž to tady žilo. Dost letadel, dost lidí, lítalo se co se dalo. A dnes? V dohledu je doba, kdy se bude na aeroklub a hlavně na letiště jen vzpomínat a vyprávět vnoučatům...
S tim Meliskem si nejsem jisty, ono otocit dopravni letadlo se dvema pilotama, v rizenem prostoru, s plnejma nadrzema a omylem po probuzeni pristat, to si nedokazu predstavit ze by se nekomu povedlo.
Ale tihle stari draci, aspon nekteri, si s nejakyma postupama opravdu hlavu nelamali. Jisty Capt. M.P. v dobach kdy dosluhoval u CSA, vasnivy kurak popel z cigarety klepal do krabicky ale nekdy i na podlahu boeingu. Jednou mu byla zima, tak si nechal prinest deku, hodil si ji pres nohy cimz si prikryl FMS a nekolik dalsich ovladacu. Spokojene sledoval krajinu za oknem a vrcholem jeho vyhlidkoveho letu, na ILS 24 byla pamatna veta 'A co teraz robite?''.
Mezek: Jistě, tráva byla zelenější, holky krásnější , my hubenější ... :-)
Ale pakárna to na těch svazarmovských galejích byla , nebo snad chcete tvrdit že ne?:-(
Celkem 15 záznamů
Díky za něj, je to krásný příběh. Úplně vám tu dobu závidím, protože dnes už se totéž prožít nedá.