Diky za dalsi ctive pokracovani. Mel jsem taky tu cest drazdit pragovacke kone a moznost srovnavat s tatrovackym motorem v H3, coz byla sice samochodna, ale chciplotina. Na dvojce se s plynem muselo opatrne. Dalsi dobra vychytavka byly samocinne brzdy pro odvijeni lana. Za to ji jeden klidne odpustil, ze sedel na pancerovem krytu spojky a veril ve funkcnost tepelne pojistky :-)
Pokracujte v psani, prosim...
Jen malé upřesnění mého předchůdce ohledně motoru v navijáku - byl to opravdu motor Praga, ale nebyl z tanku Škoda vyráběného v Pragovce, ale naopak z pragováckého tanku LT-38, potažmo ze samohybného děla Hetzer na podvozku tohoto tanku. Tyhle samochodky se za války vyráběly pro němce v ČKD i v Plzni ve Škodovce. Zrovna nedávno jsem jeden takový ex-navijákový motor viděl v dílně u pan Šercla po generálce, určený k zabudování zpět do Hetzera. Ale ze zkušenosti vím, že mezi lidmi je každý německý tank známý jako Tygr, dokonce i vojáci na frontě to často používali. Každopádně krásné čtení, už se těším na další pokračování.
Géňo, jenom pro pořádek. V navijáku Herkules II nebyl motor z žádného německého tanku Tygr, ale motor Praga AE z předválečného tanku Škoda vyráběného v Pragovce. Benzinový šestiválec 150 koní a jeho dva karburátory Solex opravdu nebylo jednoduché seřídit. A tátou všech navijákařů v Podhořanech byl vždycky Čouda. Nezapomenout!
Jinak moc hezké čtení a zavzpomínání. Díky.
Děkuji za vzpomínky,které má každý z aeroklubáků i bývalých.Jen to neumíme všichni tak dobře napsat.
P.s.Kdo z nás nebyl,eventuilně stále není sexuálně nevyrovnaný...?
Moc děkuji za nádherný článek, velmi jsem se pobavil :-)
Paráda :-)
Pro mě osobně neobyčejně zajímavé počtení, protože jsem jako student průmyslovky v Pardubicích začal s plachtěním právě v Podhořanech pouze o pár let dříve (1965-67). Nejenom že to oživilo moře mojich pamětí (i když mimo Vršovského mě většina jmen už nic moc neříká), ale hlavně jsem si uvědomil obrovské rozdíly v metodice a intenzitě pilotního výcviku v ČR (tenkrát) a soukromém výcviku na západě mám (PPL na plachťácích a motorových letadlech v Austrálii a Canadě). To se naprosto nedá srovnat, a myslím že čeští piloti byli o pár stupňů na nesrovnatelně vyšší úrovni (i když v tomto směru ČR už údajně "dohnala západ").
Juraj Šouc, dej mu pánbu nebe, byl pilot Aero Vodochody, ne VZLÚ. Jinak se to čte velice dobře, nevim jak kdo, ale člověka to přinutí zavzpomínat na vlastní leteckou kariéru a na všechny ty lidi okolo...
Celkem 19 záznamů
Díky za krásný článek, jako bych se vrátil v čase o 30 let, zažil jsem to taky, ale jinde na jiném letišti. Těším se na další pokračování.