Airbusem do Hostivic snadno a rychle

• 06.06.2012 19:00
• stalo_se

Je to již mnoho týdnů, co v Praze funguje první simulátor dopravního letounu Airbus A320 s názvem iPILOT, určený pro širokou veřejnost. V rámci slavnostního otevření obdržel každý ze zúčastněných poukaz na půlhodinový let. Vzhledem k tomu, že ten den byl o místo v kokpitu poněkud přetlak, domluvil jsem se s pracovníky simulátoru na pozdější termín mého pilotování.

Něco přes týden po uvedení simulátoru Airbusu A320 do chodu jsem toto zařízení navštívil znovu. Pochopitelně pln očekávání, neboť mé zkušenosti s pilotováním letadla se rovnají nule, toto se dá ostatně říct i o cestování letadlem jako takovém, protože dosud využívám pozemní či lodní způsob dopravy.

Když jsem o svém budoucím zážitku říkal kamarádům a známým, co už mají v letadlech – a to jak na místě pilotů, tak cestujících – něco „natočeno“, od mnohých mi bylo řečeno, že to bude jen taková statická hračka. Bylo mi jasné, co mají na mysli, v rámci teorie přeci jen něco málo vím a znám. Jejich pohledu prostě rozumím. Běžné simulátory se hýbají dle reálných pohybů letadla, tento nikoliv. Toto ovšem nemělo na můj následný zážitek žádný vliv.

Než jsem vlezl do kokpitu simulátoru, proběhla diskuze s pracovníkem firmy iPILOT, a to se rozumí, že na téma létaní. Jakmile se uvolnil simulátor, do kterého mojí maličkost následně uvedl můj instruktor v podobě bývalého kapitána ČSA ve výslužbě, oplývajícího zkušenostmi mimo jiné i na Airbusu A310, přemítám si, co mne asi tak čeká. Zkušenost z létání byť i teoretická schází, eroplány znám vlastně jen zvenčí. No nic, jdeme na věc a po úpravě sedačky rovnou mířím na levé místo kapitána.

Nejprve mi instruktor v roli FO sdělí, co a jak s tím, že se za pár minut nelze naučit prakticky nic, čili že to je pro návštěvníky mého ražení spíše taková „pocitovka“, což mi bylo jasné ještě před tím, než jsem vůbec vyjel z domova. Pilot se na svojí práci připravuje dlouhou dobu, když vidím všechny ty hejblátka, budíky, displeje, udělátory, páky, páčky, čudlíky, no potěš koště a klobouk dolů před každým, kdo dokáže letadlo ovládat! Upřímně řečeno, po pár minutách jsem pomalu nevěděl, co mi „kolega“ povídá.

Když jsem vstřebal základní věci, jakože echt rychlokurz ovládání Airbusu, provedený mým FO, nastal čas na výběr letiště. Volba byla jasná, začneme v Praze, říkám mu. OK, v momentu proběhla předletová příprava a už se náš Airbus řítil mimo RWY 24 do trávy. Skloubit, resp. koordinovat pohyb nohou a rukou není napoprvé žádná sranda. Říkám si, přece nejsem takový lempl, opak je však pravdou. Být to v reálu, už mají kolegové z řad letištních hasičů o práci postaráno. No nic, reset a jdeme na to znovu. Tentokrát s vydatnou pomocí FO. Start se podařil, moje radost však netrvala dlouho, neboť se za pár okamžiků řítíme naprosto nekontrolovatelně na obec Hostivice, kde posléze dopadáme, podle některých přímo na dům oblíbeného krajského hejtmana. Prý dobrá trefa. Virtuální neplánovaný atentát na politika by byl tedy za mnou.

Do třetice se vše podařilo prakticky na výbornou, start, nastoupání a jsme na okruhu. Zkouším, co si s Airbusem mohu dovolit, koordinuji pohyby nohou a sidesticku, docela to jde a mám ze sebe alespoň malou radost. Po několika minutách se přibližujeme zpět k LKPR, je to docela pěkný pohled, i když jen na okenním displeji. Přistání se povedlo na výbornou, dokonce jsem i bezproblémově zastavil.

Koukám na hodiny, času v kokpitu simulátoru už moc nezbývá, takže dáme Prahu ještě jednou, na jiné letiště není čas, což mi ale vůbec nevadí, koneckonců doma je doma. Vzlet proběhl hladce, pak už jako starý mazák po nastoupání točím na okruh, neustále kontroluji přístroje, což mi děla trochu problém, protože mi připadá, že jich je čím dál víc, což pochopitelně nemůže být pravda, ale pocit je pocit. FO mi před provedením zatáčky, směřující náš Airbus do osy RWY 24 sděluje, že dolů půjdeme přes přístrojové přistání ILS. Cosi navoluje, poté navádíme letoun a klesáme na Ruzyň. Dle signalizace ILS korigujeme sestup a blížíme se k prahu dráhy. ILS signalizuje správnou indikaci a my dosedáme, brzdíme a pojíždíme. Po zastavení se mi docela ulevilo. Poté poněkud v rychlosti opouštím kokpit, děkuji mému FO, loučím se s manažerkou projektu a mizím domů.

Jasně, nelze to brát nikterak vážně, za svůj život jsem zkusil na počítači párkrát létat, ale toto je něco naprosto jiného. Sice jsem v pilotní kabině simulátoru Airbusu A320 strávil jen půl hodiny, z toho asi 20 minut ve vzduchu, ale přesto je to skvělý zážitek pro někoho, kdo v životě neletěl, když nepočítám padák. Piloti z povolání mají své simulátory u leteckých společností, kdo však nemá možnost podobné zařízení navštívit a vyzkoušet, vřele mu doporučují iPILOTA, sídlícího na adrese Zborovská 47, Praha 5. Podrobnosti naleznete na webu http://www.flyipilot.cz/

Související kategorie